"Kahnova architektura je vynikajícím výsledkem ryze rozumové činnosti."
Vincent Sully
Louis I. Kahn byl osobností v mnohém tajuplnou a rozporuplnou. Žil zároveň ve dvou velmi rozdílných světech. Ve světě rodinném a pracovním. Oba tyto světy od sebe dokázal oddělit mohutnou bariérou. Kahnova rodina nevěděla, že je celosvětově uznávaným architektem, a zároveň i Kahnovi nejbližší kolegové spíše netušili, že byl třikrát ženatý. Jeho milostný život je vroubkem na jeho pověsti. Možná své vztahy se ženami nedokázal správně uchytit, ale on na ně spíše hleděl skrze vlastní filozofii. Nebyl zlý člověk, nýbrž kolem sebe rozdával mnoho lásky. Tak mnoho, že už mu pro svou vlastní rodinu velmi nezbývalo. Nicméně, rodina pro něho byla nepochybně velmi důležitá, ale své poslaní nalezl v architektuře, které se oddal a zachoval za sebou naprosto strhující dílo.
"Je tak málo věcí, které v životě znám. Nikdy jsem nemohl dělat nic jiného, než být architekt, protože to je jediné, o čem vím, jak to dělat."
Louis I. Kahn
Architektonický jazyk, který je nyní pro Khana tak typický, se v něm formoval velmi dlouho a byl ovlivněn mnoha okolnostmi. Jeho dřívější práce, týkající se převážně otázek sociálního bydlení a rodinných domů, ho vnitřně příliš nenaplňovaly. Až v rámci akademického roku na Yaleu, kde profesoroval, navštívil Řecko. Fascinován antickými ruinami nalezl hodnoty, jež se staly alfou a omegou jeho následného díla.
Monumentalita, přirozené světlo a nadčasovost.
Monumentalita pro Kahna představuje spíše duchovní kvalitu než formu. Spiritualita ním vytvořených prostor byla do té doby v moderní architektuře něco opravdu nevídaného. Díky jeho pojetí vrátil architektuře, která v tu dobu byla v poslední fázi mezinárodního stylu, morální význam a obnovil její opravdovou podstatu.
"Prostor bez přirozeného světla skutečně nemá v architektuře místo. Umělé světlo je světlo noci, vychází z pevně umístěných osvětlovacích těles a nelze je srovnat s nezaměnitelnou hrou přirozeného světla."
Louis I. Kahn
Podle Kahna, má prostor v povaze smysl a vůli k určitému ztělesnění. Návrh by měl přesně sledovat tuto vůli. Díky této tezi, velmi obtížně hledal kompromisy při jednání s některými klienty. Klient mu musel dát naprosto volnou ruku, pokud opravdu o jeho stavbu stál. Zároveň Kahn nehleděl na finanční stránku projektu, nechtěl tím být ovlivňován. On totiž chápal architekturu jako ryze umělecký obor. Sám se považoval za umělce. A i když Louis Isadore Kahn za svého života mnoho svých blízkých psychicky ranil, je na něj nyní nahlíženo s odpuštěním, pokorou i hlubokým respektem.
"Umění je způsob, jak dávat životu řád - duševní.
Řád je neuchopitelný.
Je to úroveň tvůrčího vědomí,
stále stoupající úroveň."
Louis I. Kahn
Žádné komentáře:
Okomentovat