regulační linie

Regulační linie vyznačují proporcionální vztahy a matematické souvislosti, čímž odkrývají, na první pohled většinou neznatelný, řád. Je to odlišný způsob, jímž se dá hledět na architekturu. Při vyhledávání těchto vztahů a souvislostí může člověk jednodušeji pochopit autora, jeho postupy a pravidla, kterými se při tvorbě řídil. 

Gotická katedrála Notre-Dame, dokončena roku 1345 architektem Jeanemem de Chellesem, je jedním z mnoha příkladů užití regulačních linií. Osově souměrné průčelí je zřetelně členěno do rastru tvořeného sítí devíti totožných obdélníků s třemi sloupci a třemi řádky. Obdélníky jsou od sebe děleny pomocí říms, polopilířů a fiál. Dva obdélníky tvoří věže. Prostor mezi nimi je nevyplněn. Další obdélníky, společně utvářející čtverec, náleží zbylému objemu katedrály.

Regulační linie mají jak své odpůrce, kteří je považují za jakýsi návod, jenž hanobí obraznost a kreativnost, tak i své příznivce. Koncept regulačních linií podrobněji popsal Le Corbusier ve své knize Za novou architekturu. 

„Modul měří a sjednocuje; regulační linie staví a uspokojuje.“

Le Corbusier